Co jí sluší?

[Lucka Minaříková]

Vězněná v koutě svých dveří,
nevím, proč ještě jim věří,
rozbité sklo a střepy v duši,
neví, že právě tohle jí sluší.

Zavírá oči, dveře jsou nezamčený
a ona průvan sama v nich rozfouká

Odstoupí od nich, nestojí o hřích,
stane se řekou, co v tobě plyne,
řekou, co pramení v oblacích,
ztratí se v páře, zatímco ty ne
a já rozpouštím její podobu
jak šumivý celaskon,
zapomínám, že na poušti se voda vypaří

Na místě najednou není,
nevím, proč ještě se mění,
to, že se mění, nevytuší,
neví, že právě tohle jí sluší


Tenhle text je z roku 2004, teď jsem ho trochu upravila, ale nevím, jestli by to nechtělo ještě nějaký změny. Má to ale už i melodii, takže by to mělo sedět rytmicky. Pozor, nezaměňovat s mým dalším textem Šaty, co ti sluší. Já vím, je to podobnej název, ale napadly mě na to dva texty

[Kuba Horák]

Přiznám se, že se v textu trochu ztrácím, čili nevím, o kom (nebo spíš o čem) že přesně je, ale spíš mě to dráždí a provokuje k přemýšlení než vadí.
Už první řádek ve mně trochu zadrhl - vězněná v koutě svých dveří (spíš bych bral v koutě pokoje) Střepy v duši - zní to trochu okoukaně. A ještě se zeptám, jestli jsem se třeba netrefil, je to o vztahu, o změnách lásky v něm? K

[Pokorný básník]

Ahoj Lucko, popravdě si nedokážu představit, že tento text je zhudebnitelný. Jsem totiž hudební antitalent, ale Vaše skupina dokáže leccos...

V současné době jste jedinou textařkou kapely Zlomzas, takže je vcelku těžké vás porovnat s jiným textařem Vaší skupiny , ale když jsem narazil na píseň Svatej Martine od J. Rejhona (Zlomvaz) rozdíl jsem našel. Rozdíl je v odstupu, který máte ve svých textech. Jakoby jste se bála do textu vložit víc sebe. Podobný "problém" pociťuji i tomto textu. A je to škoda. Co takhle to malinko změnit?

[Kuba Horák]

To ti Bedřichu musím jakožto čtenář textu oponovat. Píseň "Svatej Martine" znám a dost se mi líbí, hlavně ve starším kabátě, kde právě Lucka ještě zpívá (ta verze "Hořkého kafe" je taky dobrá)...ale abych se nezamotal, zdá se mi, že v tomto textu dává autor ze sebe hodně, jen to je možná víc "zašifrované", dokonce se mi zdá, že právě zmiňovaný Martin není tak osobní. Toť kontra názor

[Lucka Minaříková]

Ahoj, dík za reakce.

Ke Kubovi:
v koutě svých dveří - jo, taky jsem si říkala, že na tohle mě někdo upozorní. Myslela jsem tím něco takovýho jako že někde tam na těch dveřích je takovej tmavší koutek, na kterej nesvítí sluníčko - dalo by se taky možná napsat v rohu, ale to mi příjde, že by se to blbě zpívalo, nevím
Střepy v duší - jo, zní to trochu okoukaně, ale vůbec netuším, co tam dát místo toho.

A jinak ses samozřejmě trefil, ale je dobrý, že to nevíš úplně přesně a jistě, i když já myslím, že to stejně časem prokoukneš ( většinou se poslední dobou snažím texty zjednodušovat, ale myslím, že jeden složitější nezaškodí)

K Pok. básníkovi: K té připomínce: máme na to asi jiný pohled, možná je to tím, že se s Kubou známe osobně nebo že jsme naladěni na stejnou strunu, každopádně myslím si, že se nebojím dát do textu víc sebe. To ale neznamená, že ten text musí nutně být o mě, může být i o věcech, se kterými se ve skutečnosti nutně úplně neztotožňuju - viz můj text Vražda, nicméně vždycky se do té situace snažím vžít a .. neumím to úplně popsat slovy, ale zkrátka necítím, že by tam byl odstup. Nebaví mě zas tak moc psát ale jen o sobě, dobře se mi třeba píšou texty pro kluka..atd.. Většinou, když napíšu text, který je od začátku do konce jen o mě a o tom, co se mi stalo, tak to zase není vždycky tak zajímavý. Kdo mě ale aspoň trošku zná, najde si v těch textech o mě dost. Když už to bylo řečeno: myslím, že text písničky Svatej Martine se Honzovi povedl a rozhodně je to jeden z jeho nejlepších textů, na druhou stranu, když jsme ještě hráli spolu v kapele, s většinou jeho textů jsem se neztotožňovala, "kameloťáckej" styl textů nikdy asi nebyl úplně pro mě. (Například text Zdá se mi, zdá, Dovolená, Magdalena...), přišlo mi to vždykcy spíš takový až prvoplánový. Chci tím říct, že každému asi vyhovuje něco jiného. Nicméně díky za názor.

[Pokorný básník]

Lucko,
uznávám, že jsem se s dost nestřízlivým uvážením do tebe strefoval. Pravda je ale taková, že jsem již docela dlouho poslouchal tvoje písničky (Zlomvaz + Zlomzas) a četl k nim texty. A nějak jsem se nedokázal vcítit do tvé veršo-skladby, jestli rozumíš.

Jednoduše řečeno, těžko se chytám nitky, se kterou jsi utkala tuhle báseň. Podobně je tomu i u ostatních textů.

[deepnote]

Ahoj Lucko,

možná je to jen moje nechápavost, ale ten text nechápu. Mám u něj dojem, že je to ten typ básně / písně u které není smysl na první přečtení jasný. A po několika dalších má člověk dojem, že ani žádný nemá (pokud si ho sám nevymyslí). Docela by mě zajímalo, jak u tebe vypadá ten text "pro kluka".

[Lucka Minaříková]

To Pok. Básník: těší mě, že sis poslechl moje písničky a texty, je to moc fajn, že tě to zajímalo, bohužel nevím, co udělat s tím, že se do toho nedokážeš vcítit. Uznávám, že tenhle text je fakt docela těžkej k pochopení, ale na druhou stranu - tak složitý přece všechny nemám, některý jsou podle mě pochopitelný už na první poslech, až mi to někdy přijde zas moc jednoduchý. Co třeba taková Vražda? Každopádně, můžu změnit řádek, několik slov, ale svoje cítění asi změnit nedokážu a abych řekla pravdu, ani nechci, a taky znám už spoustu lidí, kterejm se takovejhle způsob líbí. Jasně, že mě mrzí, že se do toho nedokážou vžít všichni, ale to asi ani nejde. Třeba to ale jen chce trochu víc se nad tím zamyslet.

To Ivo Martišek: Text pro kluka byl například původně myšlenej třeba Když svlékneš nahotu (než Slávek Janoušek přišel na to, že by to eventuelně mohla zpívat i holka). Najdeš to tady na dílně, Slávek mi to i zhudebnil, takže v sekci Písně vzniklé v textové dílně. Na tomhle textu- Co ti sluší - mě docela baví, že se musí člověk zamyslet, aby ten smysl našel a i tak se to dá pochopit víc způsobama. Takže když ti přesně řeknu, řádek po řádku, o čem to je, tak se z toho podle mě něco ztratí. Nicméně, pokud chceš, můžu to udělat, ale pošli mi v tom případě na sebe e-mail a nech si to pro sebe, ať můžou ostatní bádat.

[Lada]

Ahoj Lucko,
mně se tenhle typ textů líbí, i když se musím přiznat, že i já jsem někdy líná přemýšlet a rozplétat významy, což je tady naprosto nutné, když už jsem se k tomu ale odhodlala, tak mám pocit, že rozumím. Něco bych pro otřepanost vyměnila - např. střepy v duši nebo odstoupí od nich / nestojí o hřích.

Něco je moc hezky řečeno, např.
stane se řekou, co v tobě plyne / ztratí se v páře, zatímco ty ne
to, že se mění, nevytuší / neví, že právě tohle jí sluší

A pokud jde o předchozí debatu, stojím v řadách těch, co si myslí, že se do textů vkládáš víc než je na první pohled vidět.

Ahoj, Lada