Večery s ...

[eg_eg_eg]

(vzpomínka na dva večery s autistickým synem, podzim 2020)

VEČER I

Za okny lampy ve tmě září,
světla paneláků pomalu řídnou,
prosíme, ať z mnoha svých tváří
tato noc nastaví jenom tu klidnou.

Sem a tam pobíháš po bytě,
na různých místech hledáš skrýš,
písničky na chvíli zklidní tě,
brzy však zase vyskočíš.

Spí již tví starší sourozenci,
gesta tvá říkaj' "já spát nechci",
ručičky hodin postupují vpřed.

Čekáme tiše nebo zpívajíce,
až spánek zdolá tě - co činit více?
Ty opravdu si nedáš poroučet.

*********

VEČER II

Dešťové kapky buší do oken,
já potmě sedím na kuchyňské židli
únavou bude dnešek zakončen,
dcera se v koupelně důkladně mydlí.

Pískot tvůj rozléhá se v tmavém bytě,
občas se do něj mísí i tvůj křik,
máma tvá tiše, avšak nepokrytě,
že bys měl spát, tě zkouší přesvědčit.

Pak zvuky slábnou, ticho ujímá se vlády,
pozvolna usínáš, nakonec bez výhrady,
příklady táhnou - lepší způsob není.

Uléhám také, zmáhá mne únava,
vedle mne prázdno prozatím zůstává,
až během noci dojde zaplnění.

[kosmonaut]

Opravdu hodně silné a vydařené. Je z toho cítit osobní zkušenost i talent pro psaní. Překvapivě mi nevadí ani někdy jednoduchý rým. Plyne to přirozeně.

[eg_eg_eg]

Děkuji za reakci, je fajn vidět, že to tu není jenom "write only", a že se texty někomu i líbí (a dokonce takové kapacitě, jakou je Kosmonaut ...).