Pozdě k ránu

[eg_eg_eg]

POZDĚ K RÁNU
(ze života s autistickým synem, podzim 2019)

Náhle otevřené oči vidí tmu,
mysl zpola pokračuje v snění,
pár minut potrvá, než se vůbec hnu
a pochopím, proč to probuzení.

Povědomé zvuky pronikají k sluchu,
kroky, tlumený výskot, otáčení stran,
pomalu vstávám a povzdechnu jen v duchu,
tmavým bytem jdu tam, kde rozbil jsi svůj stan.

U stolu stojíš, listuješ leporelem,
či z okna hledíš, zaujat nočním šerem,
v němž lampy rozlévaj svůj svit.

Hodiny ukazují pátou ranní,
ještě je příliš brzy na vstávání,
jak mám ti to jen vysvětlit?