Textová dílna u Slávka Janouška

Tabulka pro přihlášení účastníků (https://framadate.org/textovka42)

Přihlašujte se, chcete-li, aby se s vámi počítalo...

Ahoj, všechny zdravím a smutním, že nemohu dojet. Počítala jsem s původním termínem a naplánovala proto celodenní výuku budoucích psychologů na 15.10. Tak prd. Snad na jaře…

A ještě přikládám omluvenku ze dvou minulých dílen-to je Jura narozený v březnu

Zdar všichni, do Textovky zbývá 10 dní, tak se mi prosím, kdo ještě váháte, do pondělí 10.10. nahlaste, abych podle toho zajistil standartní proviant. Dále prosím kdo chcete povlečenou postel, tak za jméno napište do závorky (P), nebo mi napište na mobil apod.

Po mnoha letech jsem zavítal, podívat se, co se nového urodilo na fóru a vzpomenul slov Jardy Síbrta, že už se nedělají zápisy ze Kdanic. Dobrá tedy...

Předně je třeba říci, že jsme s Baty byli na místě opět jako první. Před vrátky do penzionu právě parkoval Mrca, rozložitý velký muž a šedá eminence celého spolku. Obdarovali jsme ho drobnostmi, snad z radosti nad opětovným shledáním - dvěma baleními šipek s plastovou špičkou a jedním nafukovacím míčem typu Malá mořská víla. Po našem telefonickém čtvrtečním naléháním, s čím mu můžeme letos pomoci nakonec totiž připustil, že na ty debilní šipky fakt sere a někdo ukradnul z bazénu míč na pinkili.

Vyložili jsem do roubenky věci na spaní, naopak Mrcu naložili do našeho auta a odjeli do Sobotky na kávu ke dvěma teplejm, tedy do kavárny Jako doma. Mrca se svěřil, že chce letos Kdanice už ale opravu vážně prodat, stržit peníze a dál mít spoustu volného času a hromadu koníčků, ale že byl opět přehlasován. Je z toho pokleslý na duchu. My ne, my jsme rozjařeni, že bude mejdan.

V Kdanicích, krom nějakýho trotlheima, který pálí pneumatiky na kraji vesnice, stále nikdo není. Jen nějaký člověk u panzionu, kterého neznáme. Tvrdí, že nás každý rok obsluhuje. Nesmysl, to bych si pamatoval. Pomalu se sjíždějí první hosté a účastníci, ale je jich tak málo, že to nestojí za řeč. Nejroztomilejčí je mladý člověk, který pozdravil „Dobrý večer,“ načež se opil a začal se lísat nejen k personálu (Mrca), ale i k textařům (Cicvárek). Horák se opatrně ptá, zda bude přítomen i ten ne příliš bystrý menšinový masér se zrakovou vadou, ale nevím, koho tím myslel. Spát jsem šel už ve dvě, nejsem nejmladší, letos nepiju, babu už mám a jinou nechci, tak co dělat vzhůru, že jo...

Většinu soboty jsem prospal, takže jsem jen byl v Sobotce s Markem a Jitkou, Jankem a svou Světlanou na obědě. Když jsme odcházeli, kde se vzala, tu se vzala, objevila se Dáša a vbyprávěla nám, jak ji už z Jičína pronásleduje jeden z cikánů, které ve jmenovaním Jičíněk umravnila domluvou o tom, že se nepředbíhá. Těšila se, že ho zbuší na jednu hromadu, ale Janek jí to překazil, když ji zachránil.

Pinkili se myslím nehrálo a to jsme šel spát až v půl sedmé ráno. Nebo to bylo v pátek? Už nevím. Nad ránem už jezdili traktory, to je tad takový pěkný zvyk místních obyvatel - jak se rozední, nakopnou mašiny a hur hur hur na náves.