Textová dílna u Slávka Janouška

Všude je tma, zamknutá na dva západy.
Pramen světla dopadá na zápisník.
Zpověď z pekla, veršovaná podle nálady.
Jak přežiju? Jak ostatní?

Skrýš v podlaze, tam je můj život zpečetěn.
Oddat se touze, změnit, co změnit neumím.
Vzdát se nelze, můj osud stejný jak všech žen.
Za svobodu krk nasadím.

V básních je ukryto co dívka prožila.
U srdce bolí to. Jak milovat rodinu?
Vždyť na duši sáhnuto, ne, to se nedělá.
Nikdy na toto nezapomenu.

Dvacet roků necítit vítr ve vlasech.
Pak, po letech strachu, vyskočit z hnízda do světa.
Postavit archu, nabrat si z plna hrdla dech.
Vyrazit vstříc právu veta.