Textová dílna u Slávka Janouška

„Studánko, pověz, co bys chtěla.“
„Pohladit. Verši od Skácela.
Utonout v písni o vině,
vodníčky chovat na klíně.
Střevíčky, jestli někdo dá mi -
na noční valčík s bludičkami.“

„Studánko, nerouhej se přece.
Vodníci, ti jsou doma v řece,
bludičky patří tichu blat.
Jak jinak měla by sis přát!
Ať se svět nikam nežene.
Měkký mech. Hrnky hliněné.“

„Ach, poutníčku, toť věčné téma;
chce každý právě to, co nemá,
alespoň trochu na lžičku.
Tak už se napij, poutníčku,
na štěstí v lese setmělém.
A vrať se mi. S tím Skácelem.“

A taky pevné, čisté břehy.
A vodu plnou chladné něhy.
Co ukojí poutníky,jež žízní
a zchladí horkost,která trýzní,
když slunce řeže jako dýka.
Být věčný pramen pro básníka.

Milá Veroniko.
Asi jsem už trapný,ale nemůžu než se sklonit nad tou prostou nádherou.Skácela mám moc rád a tak mě těší,že jste ho zakomponovala do básně.Jen mě bylo líto,že jsou to jen tři sloky,(ač naprosto dokonalé a dostačující)a byl jsem brzy na konci.A tak mě napadla ještě jedna,která by byla v pořadí třetí a troufale jsem ji napsal.Snad to není úplně mimo mísu.Tak ať Vám to píše.Už se těším na další dávku poezie.
Broňa Ťápal.

Veroniko, je to krásná harmonie rytmu a poetiky.

To Tapkamuurd:

Krása a poezie toho textu spočívá mimo jiné i v tom, čeho se nedostává Tvé připsané sloce - řemeslnému umu nerýmovat stejné slovní druhy a nebýt banální. Ale vzhledem k tomu, že Veronika je velmi pravděpodobně Marek a Ty taky, je to vlastně jedno

Jaký Marek? Jako že si sama píšu komentáře? To teda fakt né...