Textová dílna u Slávka Janouška

Přijď ke mně na večeři,
kterou si právě chystám,
pozval jsem všechny, kteří    
obsadí volná místa,
vymění své soukromí   
za můj ksicht v čele stolu,
když účast odřeklo mi
všech dvanáct apoštolů.
 
Začne se po setmění
dělením blahobytu,    
tím budou odškodněni
mí hosté, budou-li tu.
Vše bude - na mou věru,
svou krev už chladím v baru,  
k programu dle výběru 
zabrnkám na kytaru.
 
Ref:
Nabízím přehlídku mých nočních můr,
soukromou vernisáž uzených kolen.
Na košt vin, co zrají jak romadúr,
dojde též, bude-li zvolen.
 
Přijď ke mně na večeři
a zdrž se do snídaně,
jinak sám neuvěřím
v ten zázrak, co se stane.
Už sebe nepodvádím
a tak mě, duše čistá,
polibkem můžeš zradit
tak jako Jidáš Krista.
 
Ref:
Přidej se do sbírky mých nočních můr,
soukromé výstavy pouťových triků,
než viny dozrají jak romadúr,
ať se mi uleví v mžiku.

Čtu si to pořád dokola a snažím se porozumět. Nejde to. Když už si myslím, že rozumím, tak narazím na řádek: "soukromou vernisáž uzených kolen" a jsem ztracen. Je to víc než žertovná parafráze známého příběhu?

Ahoj… Přiznávám, že až tak žertovná parafráze známého příběhu to být neměla… Ale protože nerad veřejně rozebírám, co jsem čím myslel… tak to neudělám ani v tomto případě… Dík za pochopení…

Jasný. Vidíš, že jenom nechválím:), ale přiznávám, že jsem to nerozklíčoval, ale pokud je za tím něco, co opravdu lze rozluštit, tak si to ještě musím víc přečíst. Některý text mě donutí o něm víc přemýšlet a některý žel ne. Jdu číst .