Textová dílna u Slávka Janouška

Každé ráno
píšu Ti vzkaz.
Prstem na sklo,
orosené dechem.
Že je to dáno,
jak bĕží čas.
A že mi došlo
že asi se pletem.
Rozfouká vítr zbylý prach.
Nic nezůstane na vĕky.
Že zmizí mi Tvé doteky
z toho mám vážnĕ lásko strach.


Tak píšu zprávy
každý den.
A vlastně nevím,
zda to víš.
Dech zmizí záhy,
jako sen.
A ten jen stĕží
zachytíš.
Vše může pro nás dobře dopadnout.
Nechci tu brečet nad rozlitým mlékem.
Porvu se klidnĕ z celým svĕtem.
Jen nenech mou náruč vychladnout.