V mizérii

[Lada]

Já jsem se narodila v mizérii
před tím se těžko někam schováš
vím, byl to dar – to, že vůbec žiji
jinak se všeho musím doprošovat

Dojít až k důchodu po kolenou
a kam potom jít? Kam pokračovat?
Ale mě nechytí, mě nedoženou
to je má mantra, zas a znova


Na stejný adrese bydlím dodnes
jen stále jednou nohou na odchodu
u sebe to, co dá se odnést
bijící srdce, mrtvou vodu

A ať mi na záda vlezou všichni
už bych si ráda vzala dovolenou
už bych všem dovolila odpustit mi
ale mě nechytí, nedoženou


Já jsem se narodila v mizérii
teď beru prášky, abych zapomněla
občas se omluvím, že vůbec žiji
to už mi dávno nic neudělá

Já jsem si dávala život stranou
a kde jsou ty roky? Copak tohle je vše?
Ale mě nechytí, mě nedostanou
i když dost možná po mně nikdo nešel

Mě nechytí, mě nedostanou
i když dost možná po mně nikdo nešel

[chard]

myslím, že jsi dala desítku/nevím, jestli chtíc

[Veronika]

Moc se mi to líbí. Hned po prvním přečtení jsem si říkala - ty jo, tohle znám, tenhle pocit mívám, to je jak o mně. Po dalších přečteních si říkám - to bych si chtěla poslechnout a zazpívat.

[Jarda Síbrt]

už bych všem dovolila odpustit mi

Krása, možná nejsilnější moment skvělého textu.

[Slávek Janoušek]

Týýýjo. Už Ti to Ivo zhudebnil?

[Ivo Cicvárek]

Ne. Teda první pokus proběhl, ale sám jsem ho zavrhnul jako příliš depresivně-sentimentální (ani jsem to Ladě neposílal a raděj zapomněl:).

[Ladislav Zítka]

Hustýýýý myslím že bych měl hudební nápad.

[Lada]

Ahoj lidi, to jste mě fakt všichni potěšili. Pokud jde o hudbu, už dřív jsem se domlouvala s Ivem a on tomu chce dát ještě jeden pokus, takže to platí, pak uvidíme, jak to dopadne -) Díky! Lada