Na hraně

[Milan Sochora]

Na hraně ( psáno na téma)
Žiji život na hraně
tam kde je mi pomoci
jako listy sebrané
zdravý nebo nemocný.

A
nevím jak si pomohu
i když možná nemohu
tohle vědí proroci
ve zdraví či nemoci

nic však není ohrané
nejsem přece bez moci

A dívám li se do světa
což je dobrá osvěta

tak se asi podívám,
nevím nevím kam jdu kam
do vesnice do města
kde se může všechno stát
vždycky pro ten majestát

Copak jsem to za člověka
který žije a jen haleká
žiji si tam na hraně
když nevím co nastane

každý má tam své zbraně
právě jak ty proroci


A v dálce dál
na hraně
kam asi jdu
tam je velmi zloby
a spousta ji proudí


A tak čest, komu čest
co dokáže lidem snést
za zcela jiné doby
sám mám jiné hobby

Na hraně

a nevím, jak se ohánět
Tak řekni, zdali můžeš víc
a nevíš, kdo je
teta nebo strýc
kdy nežít jenom polovic

Tak srdce nemít z olova
a umět jej i darovat
když dokáže i milovat
tak je bytost hotová

Tak víš

Jsou životy i prohrané
tak ty ke smutku mohou dohánět
Známé nebo neznámé
jen život nesmíš pohanět

Byl to život
Byl to svět
Kdy sem se do něj vplet

Bylo, bylo
pár těch let

Na hraně

Lidský rozum kdesi leží
uprostřed těch mostů věží
a na ničem už nezáleží
je to chvíle mžiků vteřin

Říkám ti již bez příčiny
hledej smysl zcela jiný

Tak díváš – li se na noviny
tak žiješ jenom z poloviny
Když vymýšlíš jen psaní jiný

Bylo bylo
těch pár let

Na hraně

Kdy právě čerstvé potraviny
u nichž je vždy konzum jiný
A záleží, zda – li pocit vinny
jenž u každého je vždy jiný

když díváš – li se na noviny
život ten je každý jiný
hlava není na piliny
ale je spíš na víru v jiný

Lidský rozum hledí mimo
není v něm jen vodka pivo