Normální noc

[Veronika]

Po lese půlnočním se nesou temné fámy.
Jak se ta bledá dáma octla na scéně?
I víly zatouží být občas chvíli samy,
a tahle nevypadá nijak ztraceně.

Tancuje nesměle na krajce z jinovatky,
má šaty z pavučin namísto sametu.
Utekla před světem a nechce se jí zpátky,
i když si paty dře na tomhle parketu.

Je křehká květinka a jindy silná lvice
a nechce přemýšlet, čím má být zrovna dnes,
točí se dokola tak jako při muzice,
v hlavě má společnost a knížata a ples.

Tancuje čím dál líp, dva kroky tam, dva zpátky,
tancem se odhánějí stíny našich vin.
Chodidla spálená polibkem jinovatky,
už každou chvíli čeká příchod Jitřenčin.

[kosmonaut]

Má to lehkost i hezká slovní spojení "krajka z jinovatky". Pozor na patos: "stíny našich vin". Jen více básnička než text. Na písničku chybí třeba zopakování refrénu (někdy samozřejmě nemusí být, ale pomůže to) či silný první řádek, který hned zaujme a chytí k dalšímu soustředěnému poslechu.

[Veronika]

Díky za rady. Zvažovala jsem opakování vždy třetího a čtvrtého verše (nějak tak mi to při psaní znělo v hlavě), ale možná mě časem napadne ještě něco jiného.