Přijď ke mně na večeři,
kterou si právě chystám,
pozval jsem všechny, kteří
obsadí volná místa,
vymění své soukromí
za můj ksicht v čele stolu,
když účast odřeklo mi
všech dvanáct apoštolů.
Začne se po setmění
dělením blahobytu,
tím budou odškodněni
mí hosté, budou-li tu.
Vše bude - na mou věru,
svou krev už chladím v baru,
k programu dle výběru
zabrnkám na kytaru.
Ref:
Nabízím přehlídku mých nočních můr,
soukromou vernisáž uzených kolen.
Na košt vin, co zrají jak romadúr,
dojde též, bude-li zvolen.
Přijď ke mně na večeři
a zdrž se do snídaně,
jinak sám neuvěřím
v ten zázrak, co se stane.
Už sebe nepodvádím
a tak mě, duše čistá,
polibkem můžeš zradit
tak jako Jidáš Krista.
Ref:
Přidej se do sbírky mých nočních můr,
soukromé výstavy pouťových triků,
než viny dozrají jak romadúr,
ať se mi uleví v mžiku.
Večeře předposlední
Večeře předposlední
hub in
Re: Večeře předposlední
Čtu si to pořád dokola a snažím se porozumět. Nejde to. Když už si myslím, že rozumím, tak narazím na řádek: "soukromou vernisáž uzených kolen" a jsem ztracen. Je to víc než žertovná parafráze známého příběhu?
Re: Večeře předposlední
Ahoj… Přiznávám, že až tak žertovná parafráze známého příběhu to být neměla… Ale protože nerad veřejně rozebírám, co jsem čím myslel… tak to neudělám ani v tomto případě… Dík za pochopení…
hub in
Re: Večeře předposlední
Jasný. Vidíš, že jenom nechválím:), ale přiznávám, že jsem to nerozklíčoval, ale pokud je za tím něco, co opravdu lze rozluštit, tak si to ještě musím víc přečíst. Některý text mě donutí o něm víc přemýšlet a některý žel ne. Jdu číst .