Jen vítr stébla sklání

[Mirek Pátek]

Tohle je adaptace irské písně The Wind That Shakes the Barley.
Text a info viz http://en.wikipedia.org/wiki/The_Wind_T ... the_Barley
Hudební vzor Solas viz http://www.youtube.com/watch?v=TrH0HfSJs54
Původní text říká muž, u Solas zpívá žena, pro nás (Jauvajs) adaptováno na střídající se ženské a mužské sloky.
Snažil jsem se dodržet ty jamby, ale někde by to ještě chtělo dlouhou slabiku místo krátké.
Absenci refrénu jsem řešil roztažením původního posledního verše do dvouverší.

Ž:
Zas máme schůzku v údolí,
proč jen mi musel říci,
že v srdci jeho zápolí
dvě lásky soupeřící.
Mě má rád, Irsko soužené
však zůstat zde mu brání.
Už zlátnou klásky ječmene
jen vítr stébla sklání.

M:
Jak říct, že i když mám ji rád,
pryč mířím v téhle chvíli.
Že o svou zem se půjdu prát,
už blízko nás se střílí.
Než úpět tíhou břemene,
odcházím za svítání.
Už zlátnou klásky ječmene
jen vítr stébla sklání.

Ž:
Pak líbal tvář mou zas a zas,
vtom výstřel zazní z polí.
Já ztrácím dech a ztrácím hlas
a srdce mé mě bolí.
Z mé rány kvítí červené
vyrůstá znenadání.
Už zlátnou klásky ječmene
jen vítr stébla sklání.

M:
Já pohřbil jsem svou nevěstu,
chystám do války zbraně.
A vezmu ječmen na cestu,
když zemřu, vzklíčí planě.
Dny útlaku jsou sečtené,
stát zpříma mé je přání.
Už zlátnou klásky ječmene
jen vítr stébla sklání.