Textová dílna u Slávka Janouška

Gerberou potají řeknu Ti že se mi opravdu líbíš snad Tě tím k ničemu nenutím v hlavě mám jenom svá kdyby Andělika, ta mi napoví jsi bílý anděl, co kvete v přízemí, v patře i v podkroví Pozor dej, snadno se splete: Bolehlav roste též na louce Bílými květy Tě zmámí Usneš tak lehce a tichounce Konečně ...

Jen velmi opatrně Něžně Tak jako kapka, která po skle klouže A neví kudy dát se může Konečky prstů dotknu se Tvé kůže Jen velmi opatrně Jako ten chlapec, ten co tajně pije z louže Jak malá slza, zdobící kvítek bílé růže Jen velmi opatrně                         něžně Konečky prstů dotknu se Tvé kůže

Díky za doplnění, jen bych ještě doplnil, že v odkazovaném textu je sloka, kterou zpívá Jo Lawry jinak, než právě v té koncertní verzi, ze které jsem vycházel.

Nejvíc se mi líbí
Tak tu stojím teď a tady
vprostřed mezi dvěma světy

třeba z chyb budou ctnosti až za dalších 30 let

Doladil bych to rytmicky. Nesedí mi tam "stále v tě máme víru", ale líbí se mi nálada i pointa

líbí se mi některé obrazy, které asi zažil každý - závěs se nápadně vrtí, do školy batoh víc než těžký
naopak mi tam nesedí některé jiné - stěny chodeb nesou hluk a potom celá sloka začínající jarem.

Sejdou se vždycky v pondělí. Tři, Mají křídla, A jsou bílí. . . . Bělásek se dvěma anděly Hrají si spolu na obilí. V úterý chytnou se za ruce. Jsou s modrou hlavou, V suchu trpí . . . Andělé v modré paruce Na louce trhají si chrpy. Vídám je vždycky ve středu Křídla A pruhy černo-žluté . . . Anděly s...

Vytočíš číslo a potom čekáš
Jestli se v dálce ozve on
To ticho studí jak promoklá deka
Škoda, že nemá telefon

Díky. Po dlouhé době jsem v létě něco tvořil a docela mě to zase začalo bavit

Tady je hudba: https://www.youtube.com/watch?v=TbMY9lf58FA&t=3391s

on: Vážně mi tvrdí, že můžu žít dál A kdo by se v mém stavu skalpelu bál. Ale jaké jsou šance? Snad měsíc, či víc? Když bookmaker zrušil můj kurz, dá se říct. Vždyť krmí mě žilou a nedýchám sám, Zas rentgen a spousty sond po těle mám, Když hlady se vzbudím, ptaj‘ se: „Jak ti je?" A nacpou mě p...

Pro mě je toto nejlepší kousek, který jsem od tebe zatím četl.

Ahoj, text se mi líbí víc než Lepší kafe nesedí mi tam ani obsahově, ani rytmicky NA SAMOTĚ VŠEDNÍCH DNŮ Přízvuk by měl být na začátku slova a myslím že v následující části to nesedí: kam zmizeli tvý plany, ted prachem zakryty rány v poslední sloce bych vybral variantu s nádražím, chce to k tomu dod...

Cítím z toho takovou marnost dostat se do snů někomu kdo o tom možná ani neví, nebo o to nestojí. Po této stránce se mi to líbí.

Nesedí mi tam NESPOUTÁN KLÍČKY a OD PRSTŮ BŘÍŠKY A SLOVY SVÝCH VĚT.

Dal bych si bacha na přízvuky - v druhé sloce hodinu, v poslední nahrabaným majetkem