Textová dílna u Slávka Janouška

Peču v troubě závin Kláře,
vydávám se za Vinkláře.

A ještě jednou a naposled na stejné téma:

Díl našeho glosáře obsahující i vizualizaci Krylova obracení se v hrobě.

Koupil jsem v akci obchoďáku Billa
Cédéčko s písní jakéhosi Kryla
A je to síla - večer pustím ti to
Zpívá nám slavný kouzelník Žito

Zpívá nám slavný kouzelník zvaný Žito

Slavný kouzelník Žito

11. - 13. 4. 2013 nemám problém. Píšu si.

(Případně zvládnu i o týden dříve.)

M.V.

Ahoj, bylo by možné vyhlásit co nejdříve termín jarní jubilejní dílny? Asi by tak měl učinit Slávek. Na FB už se na téma 20. dílny ledacos řešilo, hlavně ohledně místa. Nicméně mně (a asi i dalším v dlouhodobém horizontu plánujícím) by pomohlo vědět už teď termín, abych si jej mohl v kalendáři pohlí...

"Můj kapesník má rakovinu,"
řekl pan inženýr,
vytrhnul stránku z Jistebnického kancionálu
a vysmrkal se do ní.

Červená Karkulka Babička: Je tu těsno. Stěží mohu natáhnout svou levou nohu. V temném žaludku se krčím, málo místa v břiše vlčím. Že já, ženská hloupá stará dveře jenom otvírala. Celá věc se rychle zvrtla: vlčí bestie mě zhltla. Jsem tu jako v akváriu, ale zatím stále žiju. Dokud člověk ještě dýchá...

Polednice (z pohledu dítěte) U lavice si tu stojím, zplna hrdla zařvu si; housku s marmeládou dojím, pak si hraju s kaktusy. Máma říká, že prý křičím jako malé cikáně; že jí zbytky nervů ničím a že nemám zaclánět. Tatínek se brzo vrátí na obídek z fabriky; s kohoutem si musím hráti, s husárkem a s ...

Smetím Pojď, lásko, ke mně, já už čekám tady v kanafasu, v tom starém diáři se skrývá malý strojek času Tak obrať stránku, přivři oči a už výtah jede tam, kde jsi mladší, a já nemám vousy takhle šedé Jako tenkrát v roce dvoutisícím třetím Spolu prošli jsme tím smetím Ty stojíš nad propastí, prý ček...

Moje břicho teskně kručí, jak jen břicho umí kručet. Nula korun hlásí účet, přítel Horák snad mi půjčí. Objednám si guláš s šesti v restauraci Beseda. Naše utrápený štěstí tiše sedá, kde se dá.... ------------- Hledám vázu pro svůj krokus, co mi léta planě raší. V mojí věži vážně straší, činím další...

Písmenka bez háčků, skořápky v hledáčku, nevzešlá semínka v hlíně. Šedý vlas v polévce, kožíšek jezevce, kotě, co nevrní v klíně. Valčík té kutálky, bez šálků podšálky, céčko a pálení žáhy. Odřená klíčenka, propadlá jízdenka Severozápadní dráhy. Svážení odpadků, klapání podpatků, pařížská šlechačka ...

Už dobrejch dvacet let mi nejde zajít k sousedovi, zeptat se jak mu je a jestli všecko zvládá. Furt čumím do zdi, sedím v starým křesle po dědovi a venku buď je hic a nebo je tam strašná kláda. Před osmi rokama jsem málem držel v ruce kliku a ten můj strašnej vztek mě tenkrát málem přešel. Však v Co...

Kdo mě zná dobře, nemá slitování, pravda ta bývá někdy hodně ujetá. I když mám školy, vkus i vychování, stejně jsem skončil jako bufeťák. Chtěl jsem být platným členem společnosti, mít ženu, děti, auto, šortky z Hervisu. A jsem jen kůň, co nedokončil dostih a žvýká suché listí vedle Taxisu. Je ze mě...

Dobrý. Ještě když tak oprav "v Jednovnici" a "podle Plíhalovi písně".

Furt ne.