Textová dílna u Slávka Janouška

Chytit vítr do čepice a poslední sníh první předjarní nápěvy ptáků pyl z jív dřív než včely z úlů vyletí Slunce se toulá znamením Ryb a já se ptám pána duše kolik ještě chyb se skrývá než si pramen cestu najde z hlubin až k ústům tvým Pustit vodu z kopců nechat druhé pít usmívat se krásné je žít cho...

Pod peřejemi ticha

kde za kameny obrázků

pluje temná ryba



Pomyslím-li, že můj život visel na vlásku

když prosil jsem já ateista Boha

že smrt vyměním za lásku



život pouhopouhá voda

z kamenů do oblázků

Pátrám po slině z vody

utekla k rybám

hodit se do pohody

vysmát se háčkům, tečkám...

červivým slovům

Víš, ty ani

netušíš

že hvězdy blíž

by byly na obtíž



Pár, jeden očí

pár

je tou studnou

do níž se propadám



A tak dál

pod sklem dál

ke vzpomínkám

vítr vál



A tak dál

na Jih dál

mou lahví trosečníka

vítr vál


Víš, ty ani

netušíš

že Slunce blíž

by byly na obtíž

Dotknout se duše tvé toť náznak pokušení však prstem ne snad... hudbou Dotknout se duše své toť zázrak přemýšlení však slovem ne snad... básní Snad darovat... tak jako kdysi ty mě na oltář tvého svátku tělo své můžeš jej přehlížet anebo do rukou vzít hudební nástroje rozeznít společnou písní