Textová dílna u Slávka Janouška

Pěstí ranního světla probuzen ochuzen o hodinu spánku, ploužím se ztuhlý jak Amundsen a namísto ledu hrabu se přitom lžičkou v granku. Severní točnou je mi prostor vlastního bytu, říkám si, jak teplo by bylo, kdybys tak byla Ty tu! Pár skvrn slunečních na temno v duši stačí a člověk se zasmuší a člo...

Je to moc hezké, líbí se mi to pro svou něžnost!

Jen mě napadlo zkusit namísto:

Jako ten chlapec,
ten co tajně pije z louže

například

Jako ten chlapec,
co mění se v muže.

Děkuji za pochvalu.

Možná by ta druhá sloka mohla být lehce kosmeticky upravena na:

Pohly se ledy,
větry severní
nyní mi
do zad vanou.

Pohly se ledy
pohly se k jihu,
já doteď bledý
už mám první pihu
sluncem darovanou.

Pohly se ledy,
větry severní mi nyní
do zad vanou.

Ty naše projekty odřízly od světa lásku jak adjektiv, bez něhož věta není tou větou co z úst toužil jsem vypustit. Ty naše projekty blbě musely vyústit. Ztraceny jak vlasy v čepici či hlasy němých křičících do sopek kráterů přežily jepici jen o pár večerů. Posbírá snad střepy, ten kdo o ně se pořeže...