Textová dílna u Slávka Janouška

Zhudebněné to není, hudbu vymýšlet neumím.

Díky za rady. Zvažovala jsem opakování vždy třetího a čtvrtého verše (nějak tak mi to při psaní znělo v hlavě), ale možná mě časem napadne ještě něco jiného.

Po lese půlnočním se nesou temné fámy. Jak se ta bledá dáma octla na scéně? I víly zatouží být občas chvíli samy, a tahle nevypadá nijak ztraceně. Tancuje nesměle na krajce z jinovatky, má šaty z pavučin namísto sametu. Utekla před světem a nechce se jí zpátky, i když si paty dře na tomhle parketu. ...

Jaký Marek? Jako že si sama píšu komentáře? To teda fakt né...

Usínáš. Víčka se chvějí jak křídla reji motýlků. Potulit, na moment letmý. Jen než se setmí. Na chvilku. Sbohem dá Spánek své tvrzi. Bude tu brzy, brzičko. Přijíždí zažehnat boje. Viď, malé moje klubíčko. Usínáš, mou ruku v dlani pro klidné spaní bez pláče. A sny se pomalu blíží po jemném chmýří lap...

Tiše se plíží vlci tmou a hranu hraje vítr z polí. Jednou ti povím, jak to bolí, a co maj v očích, když ti lžou. Nocí se míhá vlčí šeď, co pohyb, čistá radost z lovu. Už dobře víš, že přijdou znovu, za měsíc, týden, právě teď. Tiše se plíží vlci tmou, a samozřejmě nejsme v lese. Posbírat možná chyst...

„Studánko, pověz, co bys chtěla.“ „Pohladit. Verši od Skácela. Utonout v písni o vině, vodníčky chovat na klíně. Střevíčky, jestli někdo dá mi - na noční valčík s bludičkami.“ „Studánko, nerouhej se přece. Vodníci, ti jsou doma v řece, bludičky patří tichu blat. Jak jinak měla by sis přát! Ať se svě...

Děkuju za všechny komentáře. Moc si jich vážím.

Za okny tiše padá sníh. Noc umlčela domky, krámy, jen vítr cinká rolničkami. Kdopak to jede na saních? Má malá Lisa. Z Bullerbynu. Novotou voní stránky knížky, ach, díky, díky za Ježíšky, s pokladem honem pod peřinu. Za okny tiše… ale né, ulicí vítr smetí žene, svátky jsou o sníh ošizené, a dětství ...

Skončila válka. Co po ní? Už voní květy jabloní a na zápraží kocour dříme. Jen my jak když sem nepatříme. Né, žádné šrámy po těle. Jen zmizeli nám přátelé, důvěra rozpuštěna v rose. A s ní vše, po čem stýskalo se. Skončila válka. Možná. Snad. Ptáci se vrací do zahrad vyhlížejíce teplo letní. A z nás...

Snad z nudy, snad měl důvod jiný, člověka splácal Pánbůh z hlíny. Ženu mu potom z žebra dal. Koukej se množit, krucinál. Všem dětem, co se narodily, rozdával štěstí, zdraví, síly. A moc se těšil ze svých děl. Jen - něco sem tam zapomněl. Tak chodí Sára po ulici, chytrá a bystrá – neslyšící, vždy tro...

Povězte, háčkulky, co máte na háčku? Ubyde naháčků dík vaší píli. I mistr útěků rád hupne pod deku, již vaše prstíky vykouzlily. Před pár dny do snů mých pár kroužků magických se vkradlo potají. Prstům byl sen blízký, sloupky a řetízky od těch dob motají. Mé milé háčkulky, už i já nabízím království...

Je celé město vzácně tiše, to možná děti chtějí slyšet špendlík, co zrovna nepadá. Jen vítr trošku zaševelí, když černý kabát gargamelí přetáhne nebi přes záda. Dívám se z okna, na sklo čmářu, že ještě nechci do polštářů, že teď je chvíle pro snílky. Snad jenom hudba mi tu chybí, ptačí zpěv nahradil...

Beránky bílé
ve zlomku chvíle
požrali vlci šedí.
To Martin právě
v touze po slávě
na přilbě sklopil hledí.

Poselstvím kopyt,
že je čas topit,
probouzí vítr spící.
A stará kočka
se skryla vločkám
na dvorku pod lavicí.

Moc pěkné.