Textová dílna u Slávka Janouška

Díky za reakci. Původní text je z roku (tuším) 1991, náhodou jsem si na něj vzpomněl a zkusil jsem jej resuscitovat. To "mžourání - courání" tam nějak zbylo, sám jsem si tím nebyl zcela jist. Pryč s tím, žádná škoda. První sloka teď tedy zní takto: Vlaková neštěstí, vrzání pelestí. Tři láh...

Tři písně Ospalý mžourání, pitomý courání. Ležím si tady a dohasínám. Vlaková neštěstí, vrzání pelestí. Tři láhve k posledním třicetinám. Svážení odpadků, klapání podpatků. Noviny včerejší nedotčený. Kuřáci sváteční, jízdenky zpáteční. Ospalý úterý probuzený. Kdo vylít komínem řeknem si v lednu. Pr...

Během cesty po hřebeni
sledoval jsem pohřeb Enyy.

Jeden limerik z mého archivu:

Jeden pán z Karlovy Studánky
míval vždy v oblibě Súdánky.
Ne tak pán z Žernosek.
Ten se bál černošek
a hledal útěchu u Dánky.

Mě k tomu napadla variace na lehce aktuální téma: Dřív než začne tání sáně jedou strání, vezu Táňu na oběd. Nad kostelní bání lítá osm kání, vlevo tři a vpravo pět. Sněhuláci salutujou, děti koulujou se, slivovicí z polní láhve zahřívá se soused. Prohlížíme z výšky zasněžené stříšky, zemský ráj to n...

Za svítání
sníh se stydí
za svý tání.

Nemám žádné postavení,
smutně chodím po stavení.

Vlk nese domovníkovi psaní.

Mluvčí jde navštívit svou lásku do jejího nuzného příbytku a připravuje si verbální projev, kterým ji obloudí, v čemž mu nezabrání ani dotírající bodavý hmyz.

Tuleň nese domovníkovi dýmku.

Na entou Na cestě k chatrčím navzdory havěti slova se nadrčím dočista zpaměti. Pro tebe slovíčka - hřejí či nehřejí? - vdýchnu ti pod víčka vrzání veřejí. ... Na cestě k chatrčím havěti navzdory na tebe zavrčím názorné názory. Ukrytý do frází schovaný za plentou stáhnu tě do mlází hloupostí na entou.

Tak pardon. Tak to teda smažte, já to zkoušel, ale nejde to. Tak ať to administrátor prosím udělá. Slibuju, že už sem nic psát nebudu. Mnoho hezkých textů všem přeje Čmelák

4 minuty Vzpomínáš na vzpomínky z prázdnin, poslouchám, ze spaní vyprávíš. Za čtyři minuty se zblázním, šeptáš mi: Přihořívá. Pak marně hledáš správnou refýž, bodláčí po městě rozvážíš. Nakonec zpátky ke mně trefíš, jako už odjakživa. Sedíš a opíráš se o stín, utíkáš, na zvony vyzváníš. Jsem jenom d...

To je škoda, by mě to zajímalo taky. Ten text je hrozně heskej.